Tato sbírka řeckých epigramů z období helénismu a Říma navazuje na tradici nejstarší řecké lyriky (Antická knihovna č. 44). Slovo „epigram“ původně znamenalo nápis a odráží původní funkci těchto krátkých textů. Zpočátku šlo o věcné nápisy na budovách, pomnících, náhrobcích či darech, které psali místní básníci, často ne příliš proslulí. Právě díky nim se však dozvídáme o běžném životě té doby. V epigramů k nám promlouvají vítězové soutěží, významní občané, ale i lidé truchlící nad ztrátou blízkých či zvířat. Pozdější literární epigramy se už podobají dnešním – bývají vtipné, ale i kritické, ironické a ostré. Čtenář se pobaví nad scénkami z lásky, nad kritikou různých profesí, možná nesouhlasí s posměchem lidským slabostem, ale zároveň se zamyslí nad moudrými myšlenkami a nad svým vlastním pohledem na svět.