O zkáze Antikrista a zabití dvou svědků

Autor Poutníkovy cesty, díla oblíbeného mezi hluboce věřícími křesťany pietistického a probuzeneckého směru, se v tomto spise zamýšlí nad „tajemstvím nepravosti“, jak je zobrazeno symboly v Zjevení Janově, závěrečné knize Bible. Bunyan sám zažil náboženské spory sedmnáctého století v Anglii, které si vyžádaly životy mnoha mučedníků, a kvůli svému vyznání byl opakovaně vězněn. Přesto se v tomto krátkém díle, vydaném až po jeho smrti, vyhnul snaze, které podlehli jiní, a nespojoval biblické symboly Apokalypsy s konkrétními historickými událostmi či osobnostmi. Místo toho zdůrazňuje jejich obecný, univerzální význam. Bunyan, který sám trpěl náboženským útlakem, si jako znalec Písma a pozorný pozorovatel své doby uvědomoval, že zlo, pramenící z nepochopitelného tajemství, překračuje všechny hranice a lidské snahy o jeho potlačení jsou marné. Podle něj je jedinou nadějí Boží moc a konečné vítězství Kristova vykupitelského díla. Právě tento duchovní pohled dělá z Bunyanova více než třísetletého pojednání překvapivě relevantní i dnes.