O lásce

Stendhal ve svém díle skládá mozaiku z postřehů, úvah, krátkých moudrostí a vyprávění o lásce a jejích projevech v různých zemích, které poznal během služby jako voják napoleonské armády a později jako diplomat. S neobyčejnou přesností se zaměřuje na proměny lásky, její vznik a vývoj – „krystalisaci“ – a porovnává potlačovanou a zneužívanou lásku ve Francii a Anglii s otevřenou a nezkreslenou láskou, jaká vládla v tehdejší Itálii. Touto „duševní nemocí“ se snaží s úzkostlivou pečlivostí zachytit její autentický projev, životní sílu a čistotu citu.