Nezval v Lucemburské zahradě

Skarlant uspořádal v proslulé Lucemburské zahradě v Paříži, nedaleko Pantheonu, neobvyklé setkání. Shromáždil básníky z celého světa, z různých generací, mezi nimiž nechyběli ani Češi. Nezval se vrací do Lucemburské zahrady, jako by mu bylo stále jen 116 let, a s energií odmítá jakoukoli myšlenku na vztah bez vášně. „Na to jsem ještě mladý, mám radost ze života… naše těla si rozumí,“ říká. Tito velcí duchové se na svém neformálním kongresu nechávají okouzlit pařížskou krásou, ženami i kulinářskými zážitky. Přesto se neshodnou, kritizují se a hádají. Rimbaud potají pije a chová se nevhodně, zatímco Puškin napomíná Lermontova a zakazuje mu souboje. V Paříži se všichni cítí jako doma, a to proto, že Paříž byla prvním velkoměstem, kde se setkávaly různé kultury. Již po staletí zde v míru žijí a pracují lidé ze více než sta národností. New York byl postaven přistěhovalci, pařížský umělecký svět rozvinuli cizinci – Italové, Rusové, Češi a další.