Poésie Petra Hrušky je jedinečná. Málokterý český básník má postavu, která by se tak dlouho a vytrvale objevovala v jeho dílech – přes dvacet let, v knize za knihou. Je to Adam, bytost plná neklidu a zvláštního osudu, která se zjevuje a zase mizí. Nikdy není v centru dění, spíše jako nešikovné dítě, které je zároveň dospělé, stojí stranou a působí jako výčitka, soucit i výzva. Hruška ho s hořkou ironií nazývá „samozřejmě nevlastním“. Kdo Adam je a proč se neustále vrací, doprovázen vždycky neúspěchem a vzdorem? Představuje snad naše špatné svědomí, prázdnotu lhostejného života, nebo touhu po spojení s druhým člověkem? A nyní, této dosud okrajové postavě, je věnována celá kniha.