Nevíš?

V typických sedmdesátých a osmdesátých letech představovala rostoucí obliba sci-fi útěk od všední šedi – pardubický Parkon, sci-fi kluby, tvorba fanzinů… Po roce 1989 se během dvou let podařilo přeložit nejlepší dosud nedostupné tituly, ale sci-fi žánr se brzy zaplnil méně kvalitní produkcí s kosmickými monstry, zbraněmi, amulety a magií. K vlastním literárním pokusům jsem se znovu vrátil až na sklonku života, po obnoveném vysílání rozhlasových her, které jsem před čtvrtstoletím zpracoval podle svých povídek pro Domina. Uvědomil jsem si, že v románu „Varování zmizelých“ (Albatros, Karavana 1988) jsem zbytečně podrobně vysvětloval, děj by se dal ponechat, ale text by se dal výrazně zkrátit. Povídky mi připadaly povedenější, zvláště ty, které byly psány pro Vědu a život, kde byl určitý výkladový rámec nutný. Díky podpoře syna Romana a jeho rodiny, kteří souhlasili s vydáním povídek v souboru, jsem v nich provedl jen drobné úpravy.