Nepřítel Masaryka

Radola Gajda, nejvýznamnější československý vojevůdce, který se narodil v ruských legiích za první světové války, si získal uznání jak od spojenců, tak od protivníků. Během sedmi let se vypracoval z balkánského bojiště až na post nejvyššího vojenského generála a správce Sibiře. Po vzniku nové republiky byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Byl povýšen do šlechtického stavu britským králem a ve Francii se stal rytířem Čestné legie. Celkem obdržel okolo třiceti významných vyznamenání od vítězných států. Prezident Masaryk se však jeho popularitou cítil ohrožen a spolu s Edvardem Benešem ho během první republiky nespravedlivě a úmyslně odstranili z vysokých pozic. Gajda byl degradován a nucen opustit armádu bez jakéhokoli finančního zajištění. Pod tlakem Masaryka se nakonec stal vůdcem českého protigermánského fašistického hnutí, přesto zůstal československým patriotem, i když v době Mnichovské dohody nemohl zasáhnout. Až těsně před německou okupací, dva dny před 15. březnem 1939, mu prezident Hácha vrátil původní hodnosti. Během protektorátu se aktivně zapojil do odboje. Po válce ho však prezident Beneš, motivován pomstychtivostí, znovu uvěznil jako nepřítele státu. Radola Gajda zemřel krátce po očištění od obvinění po dvouletém vyšetřování, v naprosté anonymitě a jeho jméno bylo z dějin národa téměř vymazáno. Tato kniha se věnuje jeho životnímu osudu.