Mít identické dvojče s sebou přináší jisté výhody, ale sestřina prosba, abych šla na rande s Romanem Bellisariem, mě nijak nepotěšila. Roman je nepopiratelně pohledný a úspěšný muž, ale před třemi lety mě propustil z práce, po které jsem tak toužila. Protože ale sestřino povýšení závisí na tom, abych s Romanem randila, nemohla jsem odmítnout. A překvapivě, zjistila jsem, že si s ním celkem rozumíme. Já se živím prodejem umění, on ho sbírá. Oba jsme fascinováni stejným, málo známým a záhadným umělcem. Roman je ale opatrný, a já chápu proč – je vdovec a má dítě. S každým dalším rande se mi ale začíná otevírat a já se do něj zamilovávám. Jenže Roman si stále myslí, že jsem moje sestra. Zda se tato záměna stane štěstím pro nás oba, nebo nás naopak navždy rozdělí, zůstává otázkou.