Soubor studií *Negativní platonismus* a *Věčnost a dějinnost* připravili Ivan Chvatík a Pavel Kouba. Tato kniha, napsaná na počátku 50. let, spatřila světlo světa až v roce 1990, a to mimo okruh samizdatové literatury. Patočka v ní zpochybňuje běžné pojetí metafyziky, které vnímá ideje jako neměnné a věčné entity. Navrhuje naopak „negativní metafyziku“, podle níž jsou ideje neuchopitelné, transcendentní a spíše odpudivě odpředmětňující. Neobsahují žádný pozitivní obsah, ale představují věčné „záporné plus“, které přesahuje veškerou konkrétní představitelnost. Z tohoto pohledu Patočka kritizuje veškeré pozitivní nároky na pravdu, které vnímá jako snahu o uchopení a ovládnutí idejí a následné zneužití k vytvoření ideologie. Podle něj je člověk bytostí svobodnou, důstojnou a schopnou poznání a ovládání světa, zároveň však pokornou a oddanou vyššímu principu, který zůstává neprozkoumaný. Patočka tak vykresluje člověka jako bytost neustále hledající, bytost otázky a filosofie.