Navzdory básník zpívá

Francois Villon je pseudonym, pod nímž v 15. století ve Francii podepisoval své básně autor, jehož pravé jméno zůstává neznámé. Jeho tvorba byla plná vzdoru a rebelie, psaná živým, neotesaným jazykem. Znali ji lidé z pařížských chudinských čtvrtí i urození šlechtici, studenti i měšťané. Někteří jeho verše přijímali s nadšením, jiní se jimi pohoršovali. Villonovy básně odrážely skutečný život, na rozdíl od uhlazené dvorské poezie, na kterou byla Paříž zvyklá. Zaznívaly v nich osudy uprchlíka, vězně, muže bojujícího o život i zklamaného milence. Právě tyto verše se staly základem rozsáhlého románu Jarmily Loukotkové, v němž ožívá Paříž, ve které Villon vyrůstal – Paříž studentských spolků, šlechtických sídel i nočních podniků, v nichž se Villon cítil stejně doma, a kde uměl stejně zručně používat slovo i zbraň v soubojích s rivaly v lásce i s královskými sluhy. Studentské šarvátky, útěky z Paříže, věznění, putování po Francii – to vše se střídá v dynamickém životě Villona, který za tehdejších podmínek nemohl skončit jinak než tragicky.