Návštěva na Godenholmu

Tato novela Ernsta Jüngera, mistrovské dílo odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově, patří k opomíjeným skvostům německé literatury poloviny 20. století. Přestože je rozsahem malá, nabízí nesmírnou hloubku myšlenek, znepokojivé obrazy a apokalyptickou vizi. Kniha je typická pro Jüngerův precizní styl, jeho schopnost proniknout do skrytých souvislostí a vykreslit krásu přírody. Je to studie duší poznamenaných válkou, částečně autobiografické vyprávění o hledání smyslu a nového začátku, příběh o utrpení a znovuzrození. Ernst Jünger (1895–1998) je českým čtenářům znám především díky novelám *Na mramorových útesech* a *V bouřích ocele*, esejistické práci *Chůze lesem* a nedávno vydanému *Válečnému deníku*. *Návštěva na Godenholmu*, poprvé vydaná v roce 1952, se od jeho dalších děl poněkud liší. Po prvním vydání v němčině již nebyla samostatně znovu vydána a zůstala téměř zapomenuta. Až v posledních letech se dočkala anglického překladu, což svědčí o rostoucím zájmu o toto dílo, které si svého času cenil například Gottfried Benn. Paradoxně k jeho opomíjení přispělo i rozvíjející se studium psychedelických látek, neboť objevitel LSD, Albert Hofmann, Jüngerova přítele, ho hojně cituje ve své knize *LSD, mé nezvedené dítě* a věnuje mu celou kapitolu. *Návštěva na Godenholmu* je totiž prvním literárním svědectvím o účincích LSD, které Jünger s Hofmannem v 50. letech opakovaně zkoušeli. Kniha se však o drogy nezmiňuje a její poselství spočívá v něčem hlubším – v překonání nihilismu a odhalení skrytého řádu skutečnosti.