Sbírka dvanácti povídek z prostředí severočeského hornictví, především z Mostecka, sleduje osudy a proměny života zdejších pracovníků od 90. let 19. století až do současnosti. Hornické matky a veteráni vzpomínají na těžké časy stávek a protestů, na útlak za Rakouska i pronásledování v meziválečné republice. Dvě povídky zachycují atmosféru v dolech během druhé světové války a poválečného nadšení. Další pak svědčí o havířské cti a oddanosti práci pro společné dobro. I v hornickém kolektivu se během budování socialistického státu objevily pochybnosti, ale poúnorová soutěživost a optimismus nakonec sjednotily lidi na cestě k novému životu. Závěrečná povídka „President a havíř“ líčí prosté a srdečné přijetí hornické delegace prezidentem Gottwaldem.