Třicátý druhý svazek Spisů Josefa Škvoreckého přináší korespondenci mezi ním a hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou z let 1968 až 1989. Na rozdíl od předchozího svazku, který zachycoval jejich mládí a první pracovní zkušenosti, se nyní životní situace obou přátel výrazně změnila. Škvorecký odešel po nástupu normalizace do exilu v Kanadě, zatímco Dorůžka zůstal v Praze. Díky své práci v Supraphonu mohl často cestovat na Západ a udržovat se Škvoreckým v kontaktu. Z cesty vozil Škvoreckému knihy z jeho torontského nakladatelství Sixty-Eight Publishers a zároveň mu podával zprávy o situaci v Československu, zejména o perzekuci Jazzové sekce. I v době, kdy Dorůžka necestoval, si dopisovali prostřednictvím několika tajných adres v Kanadě a USA. Korespondence tak zahrnuje i dopisy psané fiktivním osobám – americkému laborantovi z New Yorku nebo mladé Kanaďance č českých předků, která už ale česky nemluví. Tyto dopisy dodávají knize beletristický nádech a ukazují, že si Škvorecký a Dorůžka dokázali i v těžkých časech a při nutnosti skrývat svou identitu udržet smysl pro humor a užívat si své dlouholeté přátelství.