Francouzský spisovatel Michel Houellebecq svými romány pravidelně vyvolává silné reakce. Byl dokonce souzen za podněcování k nenávisti kvůli kritice islámu v jednom rozhovoru, a podobně ostře se vyjadřoval i o křesťanství. Jeho čtvrtý román, *Možnost ostrova*, se zabývá zánikem lidstva a západní civilizace. Podle kritiků je to mistrně propracovaný příběh kombinující sex, sci-fi a život v náboženském společenství.
V současné, groteskně zkreslené době sledujeme osudy Daniela1, bohatého a cynického muže, který se soustředí na ženské vztahy a vlastní kariéru. Jeho milenka Esther, o čtvrt století mladší, ho opustí pro mladší partnery. Daniel1 jí věnuje poslední báseň o věčné lásce a „možnosti ostrova“.
V daleké budoucnosti se setkáváme s Elohimity, sektou věřící v reinkarnaci a usilující o dokonalou fyzickou i duševní čistotu. Jejich myšlenky jsou dovedeny do extrému a plány sekty se skutečně realizují. Marie23, Esther31 a Daniel25, žijící tisíc let po smrti Daniela1, jsou klonovaní lidé. Ve světě po globálních katastrofách žijí i primitivní lidé s pudy zvířat. Daniel25 se se svým psem Foxem vydává na poslední cestu za hledaným ostrovem.
Houellebecqovi hrdinové touží po nesmrtelnosti. Tito „neočlověci“ necítí utrpení ani emoce, a jedinou náklonnost projevují ke svým psům. Přestože je autorův pohled pesimistický a cynický, skrývá se v něm i romantická duše.