Moje šílené století II.

Druhý svazek vzpomínek Ivana Klímy navazuje na úspěšnou knihu *Moje šílené století*, která získala ocenění v anketě *Lidových novin* v roce 2009. Čtenář se v něm přenese do roku 1967, do předvečer politických změn, které brzy zasáhnou jak autorův život, tak život celé země. Stejně jako v prvním díle Klíma poutavě popisuje nejen své osobní a rodinné osudy a vývoj svého myšlení, ale také klíčové události v Československu a jejich mezinárodní odezvu. Zvláště se zaměřuje na okupaci vojsky Varšavské smlouvy, kterou prožil v Anglii, a na prvotní měsíce po vpádu, plné naděje v pokračování pražského jara i přes přítomnost sovětské armády. Před opětovným uzavřením země železnou oponou je Klíma pozván do Spojených států s možností tam s rodinou zůstat. Přesto se rozhodne vrátit do Československa, aby prožil následující dvě desetiletí „normalizace“ – období, které však ve skutečnosti nebylo normální. V letech 1969 až 1989 docházelo k rozporu mezi soukromým a veřejným životem, a ti, kteří se snažili tomuto rozporu čelit, byli často zbavováni možnosti vykonávat svou práci. Tato patologická atmosféra ovlivňovala i osobní životy, vedla k rozpadu vztahů a zkouškám charakterů. Klíma se s tímto obdobím vyrovnává a popisuje ho s nutnou upřímností. S iniciativou Charty 77 přichází čas nových aktivit a rozhodnutí. I v tomto svazku jsou vzpomínky doplněny eseji, v nichž autor shrnuje podstatné rysy „šíleného století“.