Moje šílené století

Ivan Klíma, rodák z pražských Vršovic, už v dětství, během pobytu v terezínském ghettu za německé okupace, cítil touhu psát. Byl to způsob, jak se vyrovnat s nesmyslností situace – s tím, že je dítě označováno za Žida, aniž by vědělo, co to znamená, a kvůli tomu pronásledováno. Po válce se vrátil domů a začal systematicky pracovat na svém snu: dokončil školu, hodně četl, vnímal svět kolem sebe a vystudoval univerzitu. Postupně se prosadil v novinách i v nakladatelství. Jeho dílo – povídky, romány, divadelní hry, stovky článků a esejů – mu přineslo uznání nejen v Česku, ale i v zahraničí, a učinilo z něj jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století. Ve svých pamětech toto století, poznamenané dvěma totalitními režimy, nazývá „šíleným“, protože mu připadá stejně nepochopitelné jako mysl šíleného člověka.