Kniha přináší rozhovory, vzpomínky a příběhy herce, jehož divadelní kariéra začala v brněnském Divadle Husa na provázku. Už během studií na gymnáziu v Brně byl součástí amatérského souboru Debakl, který vedl jeho spolužák Jiří Kubík, později známý režisér televizního dabingu. Po gymnáziu pokračoval ve studiu na JAMU, kde ho v prvních dvou letech nejvíce ovlivnil Ladislav Lakomý.
JAMU absolvoval v roce 1973 rolí Halta Cartera ve hře Jako by den nechtěl odejít od W. M. Ingeho. Již během studií, od třetího ročníku, úzce spolupracoval s Divadlem na provázku, kam ho přijal režisér Zdeněk Pospíšil a kde získal své první profesionální angažmá ještě před dokončením školy.
Přestože během let obdržel řadu nabídek z jiných divadel, včetně Národního divadla, po téměř dvacet let zůstal věrný jedné scéně.
Členem činohry Národního divadla se stal v dubnu 1990. K tomuto kroku ho vedlo přesvědčení o potřebě proměny v Divadle na provázku (nyní opět Husa na provázku) a zároveň ho lákalo nové umělecké prostředí v Národním divadle.
Jeho prvním představením v Národním divadle byla role titulního Strýčka Váni v Čechovově hře, kterou režíroval Ivan Rajmont (1990) a která sklidila od kritiky nadšené ohlasy.
Z knihy "Miroslav Donutil ...uprostřed běhu..." – Jiří Vondrák.