Soubor sdružuje dvě prózy a báseň Nebe se jiskří mlékem. Miriam je lyrické drama, které se dotýká vzpomínek na zemřelou sestru a zkoumá různé podoby ženského vztahu – mateřského, sesterského, přátelského i mileneckého. Silná láska a touha po sjednocení s milovanou bytostí, ale i s celým světem, proměňují Miriam v oslavu ženy ve všech jejích podobách. V próze Mých přátelích Deml přetváří květiny v symboly přírody a zároveň v lidské bytosti, bratry a sestry. Společenství květin pro něj představuje ideu harmonického uspořádání společnosti.