Durychhalten!: Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Jaroslava Durycha

Korespondence Jakuba Demla a Jaroslava Durycha z let 1906 až 1959, s největší koncentrací v letech 1906–1909 a 1916–1930, dokumentuje dlouholetý vztah dvou spisovatelů, který byl charakteristický jak intenzivní spoluprací, tak i prudkými spory. Jakub Deml opakovaně pomohl Jaroslavu Durychovi na začátku jeho kariéry – podpořil publikaci jeho prvních básní a překladů (například v díle Svatý Jiří, 1908, a Výkřiky svaté Terezie, 1909) a nepřímo ovlivnil vznik Durychova románu Bloudění (1929). Jejich vzájemná komunikace odráží častá nedorozumění a Durychovu otevřenost v řešení těchto podnětů. Jejich sklony k provokaci a bojovnost vyvrcholily v souvislosti s Demlovou knihou Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) a Durychovými reakcemi na ni. Přestože si poté veřejně vyměnili řadu ostrých výtek, jejich přátelská komunikace se na konci čtyřicátých let obnovila. První svazek této dvojdílné edice obsahuje všechny známé dopisy a pohlednice, které si Durych a Deml vzájemně zaslali. Druhý svazek obsahuje Durychovy publicistické texty věnované Demlovi – od recenzí a článků přes polemické reakce a kritiku Demlovy knihy o Březinovi až po Durychovo vyznání Demlovi z roku 1948. Součástí svazku je také literárněhistorická studie Vladimíry Staňkové a Šárky Kořínkové, podrobné vysvětlivky, anotovaný rejstřík, ediční poznámka, soupis korespondence a výběrová bibliografie. První knihu doplňují reprodukce všech pohlednic a kresbiček, druhou pak faksimile rukopisů a fotografie Ondřeje Knolla, který v roce 1929 zachytil Durychovu rodinu během letního pobytu ve Vanči u Tasova.