Mezi dvěma půlkami

Kniha se točí kolem dvou rovin, které se prolínají do možná i třetího významu. Na první pohled je to příběh o životě v pokročilém věku, o pokračování cesty i poté, co se zdá, že už člověk prožil své nejlepší léta. Hlavní hrdina, muž s nádechem ješitnosti, který si vydělává psaním veršů pro smuteční oznámení, se ale ohlíží i do minulosti, vzpomíná na ženy, které potkal. Sleduje, jak jeho dcery dospívají a odcházejí, truchlí po manželce a často jen stojí u kuchyňského okna a přemýšlí o promarněných příležitostech a naději na budoucnost. Není to však senilní stařec – stále má chuť do života, rád si dělá žerty a mystifikuje své okolí. Proto uspořádá neobyčejný piknik, kam pozve všechny, kteří se během roku objevili v jeho životě: Čiperku, Jinotajku, Smuténku, své dcery 01, 02 a 03… V pozadí se rýsuje kafkovský pocit marnosti, který se snaží překrýt svým okázalým chováním.