Kniha se zabývá tématem trestu smrti v Československu v letech 1918 až 1939, tedy v období první a druhé republiky. Úvodní část se obecně věnuje trestu smrti a jeho realizaci v českých zemích. Hlavní část je rozdělena do třiadvaceti kapitol, které sledují vývoj situace chronologicky. První kapitola shrnuje léta 1918–1922, období budování nového státu, kdy byly popravy spojeny především s válečnými konflikty. První rozsudek vynesený československým soudem byl vykonán v roce 1923. Následně bylo v republice popraveno celkem jedenadvacet lidí: jedenáct za Masarykova prezidentství, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v období druhé republiky. Většina popravených byla odsouzena za brutální, často sériové vraždy. Výjimku tvořili tři vojáci z let 1937–1938, kteří byli usvědčeni z velezrady a špionáže pro Německo a Maďarsko. Kniha představuje jak známé případy, jako jsou Martin Lecián a Svatoslav Štěpánek, tak i případy dosud zapomenuté. Publikace přináší komplexní přehled všech těchto případů, založený na dosud nezpracovaných archivních materiálech.