Kniha se nezabývá marihuanou jako takovou, ale sleduje vývoj postojů k ní v České republice. Začíná prvními zmínkami v novinách v devadesátých letech a končí nedávným prezidentským pardonem pro Stanislava Pobudu, odsouzeného za držení marihuany. Vypráví, jak se podařilo dosáhnout toho, že dnes u nás nikdo nesedí ve vězení za prodej nebo držení marihuany. Současně je to i osobní příběh autora, který se původně k myšlence dekriminalizace a legalizace stavěl skepticky, ale postupně se s ní plně ztotožnil. Kniha tak s ironickým nadhledem líčí proměnu jeho vlastního pohledu na věc.