Nejvýznamnější dílo českého obrozenského básnictví je uspořádáno do čtyř částí, přerušovaných dvěma krátkými interludy. Mácha v něm vypráví romantický příběh o muži, který je vyhnán z domova a stane se loupežem. Nešťastnou náhodou a v nevědomosti zabije svého otce, když se snaží svést milenku. V díle využívá typické romantické prvky, jako jsou postavy zlodějů, osudové zápletky spojené s neznámými příbuzenskými vztahy a smutná, nešťastná láska. Mácha však tento epický příběh obohacuje o silnou osobní reflexi. Zvláštní důraz klade na protiklad mezi pocity odsouzence, který čeká na smrt, a krásou jarní přírody, jež k jeho tragédii zůstává lhostejná.