Mahábhárata - největší duchovní epos všech dob

Mahábhárata, rozsáhlý epos staré Indie o 110 000 dvojverších, je pravděpodobně nejdelší literární dílo na světě. Obsahuje hluboké myšlenky náboženského, filozofického a mytologického charakteru a zahrnuje Bhagavadgítu, posvátný dialog mezi Ardžunou a Krišnou, považovaným za nejvyššího Boha. Proto je Mahábhárata tradičně vnímána jako posvátný text. Tento překlad ze sanskrtu do angličtiny pořídil Krišna Dharma, višnuistický kazatel, a představuje převyprávění původního díla. V českém prostředí se jedná o nejrozsáhlejší verzi tohoto eposu. Mahábhárata vypráví o konfliktu mezi dvěma větvemi královského rodu Bharatovců, obohaceném o množství bájí, pověstí a legend. Na dvoře slepého krále Dhritaráštry vyrůstá pět synů krále Pándu, kteří jsou vychováváni stejně jako jeho sto synů, zvaných Kurovci podle jejich předka Kuru. Oba rody, jako potomci Bhárata, se nazývají Bháratovci. Kurovci chovají k Panduovcům nevraživost, která se prohloubí, když je jeden z Panduovců určen za královského nástupce. Žárlivost na hrdinské činy Panduovců vede Kurovce k intrikám. Panduovci unikají do lesů, kde bojují s obry a založí mocnou říši. Kurovci se opět cítí ohroženi a pozvou je zpět, ale Panduovce postihne neštěstí. Nejstarší z nich prohraje v kostkách polovinu své říše a celá rodina je odsouzena k dvanáctiletému pobytu v lese a třináctiletému žití v utajení. Po uplynutí třinácti let Kurovci odmítají Panduovcům říši vrátit, což vede k válce. S pomocí Krišny, vtělení boha Višnu, Panduovci zvítězí, ale Kuruovci i jejich vojsko jsou téměř zničeni. Pouhá hrstka přeživších Kuruovců v noci přepadne Panduovce, ale ti uniknou smrti. Judhišthira, nejstarší z Panduovců, se ujme vlády, ale jeho panování je krátké. Zemi postihnou neštěstí, Dhritaráštra se odebere do lesů, kde zahyne při požáru, a Krišna umírá, přičemž jeho město se ponoří do moře. Panduovci se stáhnou ze světa a odejdou do Himalájí, kde nakonec umírají.