Laskavé bohyně

Je možné, aby se i rozsáhlý text plný historických detailů stal poutavým čtením? Ano, dokazuje to román Les Bienveillantes od amerického autora Jonathana Littella, napsaný francouzsky a inspirovaný filmem Šoa Clauda Lanzmanna. Kniha sleduje vyprávění Maximiliena Aueho, přesvědčeného nacisty a důstojníka SS, syna německého otce a francouzské matky. Aueho vzpomínky nás zavedou na různá bojiště druhé světové války, do okupovaných území i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry, sepsané po skončení války. Aue se v nich nesnaží ospravedlnit, ale spíše objektivně vysvětlit, jak fungovalo jedno malé, ale klíčové kolečko v nacistické vražedné mašinérii. Jako administrativní pracovník se podílel na likvidaci židovského obyvatelstva a dalších skupin na Ukrajině a Kavkazu. Jeho vzpomínky pokrývají vývoj holocaustu od počátečních, nedokonalých praktik až po systematické vyvražďování v plynových komorách. Vidíme válečný Berlín a peklo obklíčeného Stalingradu. Text je záměrně strohý a bez patosu, psaný stylem suchých zpráv, které Aue posílal Himmlerovi. Přesto z něj vyzařuje silný odpor a hnůj. Román se rozvíjí jako temná řeka, pod jejím klidným povrchem se skrývají znepokojivé a hluboké psychologické proudy. Je mimořádně detailní a fakticky přesný, ale zároveň vytváří hororovou atmosféru. Aue se prezentuje jako citlivý intelektuál, který se mýlil ve svém životním povolání. Jeho osobní příběh, propletený s sugestivním líčením historických událostí, však odhaluje sexuálně i morálně narušeného člověka – nenápadného, seriózního psychopata, který páchá zlo s vědomím historické nevyhnutelnosti, a to téměř s pocitem lítosti. Za tento monumentální pohled do duše válečného zločince (nebo jen obyčejného člověka zasaženého dobou?) získal Jonathan Littell v roce 2006 Velkou cenu Francouzské akademie a Goncourtovu cenu.