Láska a lidské vztahy jsou často křehké a zranitelné, ale zároveň představují obrovskou sílu, která pomáhá překonávat životní překážky. V povídkách Eduarda P. Martina láska nabývá nečekaných a fantastických podob, což je dáno tím, že se odehrávají ve světě science fiction. Čtenář by se ale neměl dopouštět omylu a očekávat typické prvky tohoto žánru, protože autor sci-fi prvky využívá spíše jako prostředí pro příběhy, které odrážejí naše vlastní životy a situace. Hrdinové knihy žijí v rozlehlém vesmíru a obývají mnoho galaxií, přesto se potýkají s běžnými problémy a starostmi, a především se sebou samými. I ve vyspělých civilizacích zůstává otázka, co to znamená žít v každodenním životě. V titulní povídce se hrdinka marně snaží o rychlé rozvodové řízení, zatímco osud má s ní jiné plány. Vynálezce „léku na lásku“ – amorinu – se diví, když zjistí, že lidé, kteří se láskou přesytili, o pilulky už nejeví zájem. Filolog objeví národ, který komunikuje beze slov, skrze city a lásku. A v povídce Židle dojde k absurdní situaci, kdy je hrdina úřadem oženěn se židlí a žádná snaha o rozvod nevede k úspěchu, protože byrokracie je neporazitelná. Povídky jsou střídavě humorné, dramatické i tragikomické, ale vždy poutavé a čtivé. A tak se nabízí otázka: co vlastně ženy potřebují vědět, aby byly milovány?