Kniha poprvé spatřila světlo světa v roce 1942, v nejtěžších letech okupace. Druhé vydání následovalo v roce 1947 a bylo oproti prvnímu výrazně opraveno a rozšířeno. Patří k nejvýznamnějším a nejtypičtějším sbírkám Halasovy tvorby. Vznikla v době protektorátního útlaku a vyjadřovala naději v lepší budoucnost pro národ, i když básník musel kvůli cenzuře své myšlenky formulovat opatrně. Stejně jako v předchozí knize věnované Božně Němcové, i zde Halas čtenáře povzbuzuje a inspiruje odkazy na významné osobnosti české kultury – Jana Nerudu, Josefa Mánesa a Bedřicha Smetanu.