Svatojánské ořechy

Dům na lidi působil lákavě, ale zároveň v nich budil strach. V jeho zahradě rostly staré ořešáky, které nikdy nedozrály, nikdy nenechaly své plody dozrát na větvích. Pro obyvatele Dluhonic byl tento dům prokletý. „Je to hřích proti Bohu,“ říkali a křižovali se, „trhat ořechy z větví, když ještě nejsou zralé. Je to jako zabít nenarozené dítě. Jenom hřích!“ Juliana Paukrtová, její syn Hanuš a vnučka Vilemína však jinak neuměli. Stejně jako všichni jejich předkové, i oni na svatého Jana strhávali zelené ořechy a ukládali je do sudů. Roky 1958 a 1959 však přinesou zásadní změny. Třináctiletá Vilemína se musí vyrovnat s novou životní situací, během jediného roku se z dětské bezstarostnosti přenese do světa dospělých starostí a bude bojovat o své místo. Je za tíživou situací v rodině vinna její matka Albína, schopná agitátorka JZD, kterou místní nesnášejí kvůli její minulosti spojené s kolaborací s nacisty? Nebo za všechno může ten prokletý svatojánský dům? Tento strhující román Lenky Chalupové navazuje na úspěšné knihy Kyselé třešně a Páté jablko a uzavírá tak trilogii odehrávající se v poválečném Přerovsku.