Kyselá těšínská jablíčka: Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945

Těšínská jablíčka, a to ještě kyselá… Spojit takovou drobnost s válkami, i když už téměř zapomenutými, se zdá nevhodné. Jaké naděje, sliby nebo útěchy si člověk pod těmito jablíčky představí? Přesto přesně vystihují obsah této knihy. Po první světové válce si na území Těšínského knížectví činilo nárok Československo i Polsko, a to s řadou historických, ekonomických a etnických argumentů. V lednu 1919 vyvrcholil spor sedmidenní válkou. Nejprve obsadily československé legie většinu Těšínska, ale na rozhodnutí politiků se nakonec stáhly za řeku Olši (v Polsku zvanou Olza). Poláci proto začali území připadající Československu nazývat Zaolží a jeho návrat se stal stálým cílem polské zahraniční politiky a klíčovým bodem ve vztazích s Československem. V září 1938, v době oslabení Československa po mnichovské dohodě, Polsko vyhrožovalo vojenským útokem a donutilo Československo Zaolží vydat. Po skončení druhé světové války se spor o Těšínsko znovu rozhořel. V červnu 1945 obsadili část Ratibořska opět českoslovenští vojáci, ale i tentokrát museli ustoupit. Následně se na obou stranách hranice shromáždila mohutná vojska, připravená k útoku. Zabrání tomu jen sovětské jednotky, které je oddělily. Nakonec, na Stalinův zásah, obě země v roce 1947 podepsaly spojeneckou smlouvu, ale hraniční otázky byly definitivně vyřešeny až o jedenáct let později. Těšínsko, s jeho smíšeným obyvatelstvem, prožilo mezi lety 1918 a 1947 velmi těžké období. Pronásledování zažili Češi, Poláci, Němci, Šlonzáci i Židé, kteří mnohokrát uvěřili prázdným slibům a marným nadějím. Když se ukázalo, že jsou to jen iluze, nepomohlo jim žádné utěšování, dostali jen další prázdné naděje. A ta těšínská jablíčka byla často opravdu velmi kyselá…