Život Matěje Kuřete, vojenského dezertéra, se odehrává v letech mezi dvěma Napoleonovými triumfy – bitvou u Marenga roku 1800 a bitvou u Slavkova roku 1805, v nichž měl Kuře také bojovat. Do armády byl povolán ve věku čtyřiceti pěti a čtyřiceti šesti let, ačkoliv byl již ve stáří a špatné kondici. Místo boje však bitvu u Marenga prožil v úkrytu ve stohu. Následně s loutkovým divadlem putoval až do Benátek a zpět do Čech. S houževnatostí překonával překážky a své sympatie k utlačovaným vyjadřoval prostřednictvím loutek. Živil se všelijak, občas i krádežemi. Navzdory všem těžkostem si však dokázal zachovat schopnost vnímat i světlé stránky života.