Sbírka zahrnuje šest povídek napsaných v letech 1900 až 1912. Všechny se nesou v ponurém duchu a odrážejí atmosféru doby, poznamenanou dekadencí a pocity beznaděje. Zaměřují se na problémy rozpadajících se rodin v české měšťácké společnosti, nevěru v manželství a osamělost lidí uvězněných ve vlastních životech. Pouze titulní povídka se odlišuje tématem, inspirovaným legendou o krysaři z Hamelnu, kterou volně zpracovává. Příběh končí zničením celého města a jeho tíseň umocňuje motiv faustovské smlouvy.