Přestože komunistický režim v Československu v letech 1948–1990 držel pevně některé zásady, tato doba nebyla v našich dějinách statická. Společnost se během ní dynamicky měnila a režim se musel vyrovnávat s proměnlivými náladami a potřebami obyvatel, které se snažil zároveň formovat podle svých představ – jak se později ukázalo, nerealistických. Tento proces byl plný konfliktů a často i bolestivých střetů. Komunistická vláda musela reagovat i na mezinárodní události, které ovlivňovaly její rozhodnutí a politiku. Vláda KSČ se střídala v obdobích klidu a prosperity s obdobími napětí a nespokojenosti. Studie Jiřího Pernese se zaměřuje na léta 1948 až 1957, tedy na počáteční fázi komunistické vlády. Na základě archivního výzkumu autor dokazuje, že režim, který se v únoru 1948 dostal k moci s podporou části společnosti, brzy čelil vážné ekonomické, sociální a politické krizi. Od roku 1951 se v životě společnosti projevovaly stále silnější známky nefunkčnosti a rostoucí odcizení mezi občany a státem. Autor tvrdí, že krize režimu vyvrcholila v roce 1953, ale vedení KSČ se následně podařilo situaci uklidnit a obnovit do jisté míry shodu mezi vládou a obyvatelstvem. Rozhodnutí většiny Čechoslováků budovat socialismus pod vedením KSČ se potvrdilo i v bouřlivém roce 1956, kdy odhalení na XX. sjezdu KSSS a události v Maďarsku a Polsku otřásly komunistickým blokem, zatímco Československo působilo jako stabilizační faktor.