Tato kniha obsahuje deset přednášek (GA 155), které Rudolf Steiner pronášel v letech 1912 a 1914. Dvě přednášky, s názvem O smyslu života, zazněly v Kodani v květnu 1912. Následovaly přednášky ve švédském Norrköpingu v květnu 1912 a červenci 1914: Teosofická morálka (tři přednášky), Kristus a lidská duše (čtyři přednášky) a Anthroposofie a křesťanství (jedna přednáška). Steiner se v nich zabývá otázkami smyslu života, instinktivní a vědomé morálky, a také činností Františka z Assisi a jeho předchozího života. Dále se věnuje budoucímu působení Kristova vlivu a spojení kosmického Krista s lidstvem skrze událost na Golgotě. Jak sám Steiner podotýká, pravdy nejsou vždy okamžitě plně pochopitelné, neboť obsahují životní síly a pronikáním do nich se duševně obohacujeme, podobně jako tělo potřebuje vzduch k životu. Proto jsou hluboké pravdy často vyjádřeny v náboženských textech formou, kterou lidé plně porozumí až později.