Jakub Grombíř je vzdělaný a široce čtený člověk, ale jeho poezie se občas dotýká velmi lidových, prostých výrazů. To není míněno kriticky, spíše s velkým obdivem. Připomíná Nerudu v jeho neokázalém používání jazyka a neotřelých rýmech, a v některých básních tak dokáže vyvolat silný, až smíchy pohlcující efekt. V porovnání s často melancholickou současnou českou poezií je to pozoruhodné a svěží.