Málokterá kniha v sobě nese takovou sílu proměny. Kostkař je jednou z nich, ale nevede k pozitivním změnám. Hlavní hrdina, psychiatr unavený stereotypem, se potýká s krizí středního věku a reaguje na ni neobvyklým způsobem – osobní anarchií. Zbavuje se závislosti na pravidlech, potlačuje vlastní úsudek i individualitu. Vědomě přenechává náhodě rozhodování, a to jak v maličkostech, tak v důležitých životních situacích. Zpočátku to dělá pro sebe, brzy však začne tento přístup předávat svým pacientům i lidem kolem sebe. Vzniká hnutí, které se rychle rozrůstá, vymyká se kontrole a plodí falešné vůdce, zkreslené interpretace a nezdravé ambice.