Za druhé světové války nacisté systematicky kradli umělecká díla z muzeí a soukromých sbírek napříč Evropou. Cílem bylo naplnit Hitlerův plán vytvořit obrovskou galerii v Linci. Po válce se Spojenci pokusili tyto ukradené poklady najít, ale mnoho z nich zůstává dodnes pohřešovaných – buď byly zničeny, nebo se tajně dostaly do soukromých sbírek a obýváků, aniž by se jejich původní majitelé dozvěděli, kde se nacházejí. Američan Kenneth D. Alford z Richmondu ve Virginii ve své knize „Kořisti II. světové války“ popisuje tuto skutečnost a upozorňuje, že rabování umění nebylo výsadou pouze nacistů. Podle Alforda se dopouštěly krádeží i další okupační síly, včetně americké armády, a to bez jakýchkoli zábran nebo pocitu viny, přičemž tato činnost nebyla vnímána jako zločin.