Zdraví Jana Wericha se postupně zhoršuje a Jiří Voskovec se potýká s finančními problémy. V době, kdy Werich putuje mezi nemocnicemi, si Zdenka Werichová i Voskovcovi dopisují. Jejich dopisy, adresované Zdence, jsou však určeny oběma přátelům a často i jejich dceři Janě. Přestože oba muži prožívají těžké chvíle, neztrácejí schopnost vnímat svět s humorem. Tato druhá sbírka korespondence tvůrců Osvobozeného divadla nabízí pohled do jejich života a tvorby v 60. letech, odhaluje jejich plány, zklamání a názory na novou generaci umělců. V době rychlé elektronické komunikace představuje Voskovcova a Werichova korespondence návrat k dopisu jako umělecké formě. Jejich dopisy jsou krásnou literaturou, plnou moudrosti, humoru i smutku z exilu, ať už vnitřního nebo vnějšího. Jsou cenným svědectvím o složitém období českých dějin a zároveň významným příspěvkem k české literatuře. Tato sbírka pokrývá léta 1963 až 1968.