Kniha navazuje na autorovy předchozí čtyři sbírky fejetonů z Týdeníku Rozhlas – *Přízrak v nákupním středisku*, *Přímluva za dnešní dobu*, *Kocouří pohled* a *Vichřice a bubliny*. Texty z let 2020 a 2021 se přirozeně zaměřují na pandemii a život s ní, ale čtenář se s autorem vydá i na další místa v Česku i ve světě, prožije s ním sedmdesáté narozeniny a potká řadu zajímavých lidí.
Jan Burian se v jednom z textů ptá, o čem zpívat, když na východě zuří válka a bombardují se obytné domy. Vzpomíná, že múzy zmlkly mezi zbraněmi, ale zdůrazňuje, že i v takové době má kultura důležitou roli: pomáhat lidem neztratit rozum ze strachu, nepropadnout lhostejnosti a zůstat vnímaví k sobě i k druhým. Jak sám píše, je třeba myslet i na ty, kteří potřebují pomoc, a ne jen na vlastní pohodlí.
Fejeton z března 2022 se věnuje právě Ukrajině a odpovídá na otázku, zda má smysl zpívat i v těžkých časech. Autor vzpomíná na setkání s divákem po koncertě v Jihlavě, který mu poděkoval, že se mu ulevilo. A on sám přiznává, že i jemu to pomohlo, a s tímto pocitem si pustil v autě zprávy.