Klejinčino tajemství

Nebezpečí se může skrývat i tam, kde ho nejméně čekáte… Týna si vzala Martina a s ním i jeho tři syny začíná nový život. Usadili se ve staré, zčásti zrekonstruované vile, kterou místní nazývají Klejinka. Přestože je její rodina v novém domě spokojená, Týna má pocit, že ji vila odmítá a že se proti ní spiklo všechno kolem. Trápí ji děsivé sny, nemůže v domě zůstat sama a zdá se jí, že ji napadají i její vlastní věci. Její blízcí nechápou, co ji v tak krásném domě trápí, a začínají si myslet, že má psychické problémy. Týna se proto rozhodne prozkoumat historii vily a zjistit, co ji pronásleduje. Pak dojde k tragédii… Vzpomínka na dnešní večer a na skříň, když byli všichni doma, se mi zdá nepravděpodobná. Ale modřiny a odřeniny na ruce mi připomínají hrůzu, kterou jsem prožila. Ležím v ložnici, poslouchám Martinovo dýchání a sleduji skříň. Bojím se. Bojím se zvláštním způsobem, jako malé dítě. Ten strach a úzkost jsou o to horší, že nemají zjevný důvod. Skříň nevydává žádné zvuky, otevírá se hladce a neskřípe. Nechci vypadat šíleně, ale mám pocit, že dopoledne, když mi uvěznila ruku, se chovala jako živá. Stejně jako nedávno hrneček. Samozřejmě, je to absurdní a jen si to vsugerovávám…