Kromě proslulého Kvílení je Allen Ginsberg známý také básní Kadiš, rozsáhlým žalozpěvem věnovaným jeho matce. Její duševní nemoc hluboce ovlivnila Ginsbergovo dětství i dospělost. První myšlenky k básni vznikly v Paříži roku 1957, kde Ginsberg s dalšími beatnickými umělci – Gregorym Corsem, Peterem Orlovskym a později Williamem S. Burroughsem – experimentoval s halucinogeny a rozšiřoval své vědomí. V Kadiši se Ginsberg vyrovnal s těžkými traumaty, přičemž k odhalení hlubin podvědomí využíval látky jako morfin a metamfetamin. Konečnou verzi básně dokončil až po cestě do Peru, kde k tomu účelu požil ayahuasku. Další básně ze sbírky, například Meskalin, Kyselina lysergová a Rajský plyn, naznačují Ginsbergovo pokračující zpracovávání vzpomínek na matku Naomi. V nich se střídá zoufalství z tvůrčího bloku s extází z duchovního poznání, a psychedelické vjemy dávají průchod vizím, nářkům, oslavám i strachu ze smrti. I po šedesáti letech tak Ginsbergův hlas v těchto rozsáhlých verších stále rezonuje. Sbírka Kadiš a jiné básně, vydaná v roce 1961 nakladatelstvím City Lights Books pod vedením Lawrence Ferlinghettiho, obsahuje básně z let 1958–1960 a v klasickém překladu Jana Zábrany. Čtyři dosud nepřeložené básně přeložil Bob Hýsek.