Justiční vražda aneb smrt Milady Horákové

Milada Horáková se narodila v Praze a vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1926 úspěšně promovala. Následně nastoupila k Pražskému městskému soudu a téhož roku se připojila k Československé národně socialistické straně. Po německé okupaci byla uvězněna nejprve v Terezíně a poté v různých německých věznicích. Po skončení války v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu se angažovala ve své straně. Zvolena byla do parlamentu, kde působila až do únorového komunistického převratu v roce 1948, kdy na mandát rezignovala. Přestože jí přátelé doporučovali emigraci, Horáková se rozhodla zůstat v Československu a pokračovat v politické činnosti. Dne 27. září 1949 byla zatčena a obviněna z vedení protikomunistického spiknutí. Následoval zinscenovaný veřejný proces, který začal 31. května 1950. Soudní řízení mělo předem daný průběh, přesto se obžalovaní, zejména Milada Horáková, bránili a neústupně hájili své názory, i za cenu přísnějšího trestu. Proces trval osm dní a během něj byly do soudní síně donášeny petice s požadavky na přísné tresty pro obviněné. Po závěrečných řečích státních zástupců Viesky, Urválka a Ludmily Brožové Polednové soud vynesl rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři doživotní vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Milada Horáková a tři její spoluobžalovaní byli 8. června 1950 odsouzeni k trestu smrti oběšením. Poprava proběhla 27. června 1950 a podle nedávných zjištění byla provedena zvláště krutým způsobem, kdy byla Horáková nechána několik minut dusit se s provazem kolem krku. Spisovatel Miroslav Ivanov na základě archivních dokumentů podrobně popsal pozadí, průběh a důsledky tohoto politického procesu, čímž vytvořil otřesné svědectví o politických procesech a atmosféře padesátých let.