„Kolik ti vlastně je?“ zeptal jsem se chlapce, kterému bylo zhruba dvanáct let. „Sto!“ odpověděl. Jeho slova mě překvapila, ale zároveň mi připadala uvěřitelná. Hodila se k záhadě, kvůli které jsme přijeli do Irska. Tři muži zmizeli beze stopy a rozhodně se nevydali do temného lesa dobrovolně. Nerozuměli jsme, jak mohla v mrtvých tělech proudit krev, ani proč zdejší les rostl tak neuvěřitelně rychle. Byl v té krajině skutečně obří pavouk, nebo šlo jen o pověsti? Tyto otázky nás s Sukou hnaly vpřed. V irském slunci jsme se vydali hledat odpovědi a čelit neobyčejným událostem. Znovu jsem cítil, že se blíží něco strašného…