Prozaický text bývalého redaktora Svobodné Evropy evokuje nesmyslnost uplynulé doby. Vypráví příběh soudce a jeho syna, z nichž jeden vynášel rozsudky smrti a druhý je vykonával s chladnou bezcitností, jako pouhý nástroj režimu. Osud je jednou postaví před situaci, kdy syn vykoná rozsudek nad vlastním otcem, jemuž v rámci procesu poskytl malou laskavost. Příběh má lehce znepokojivý nádech.