Jefta a jeho dcera

Děj se odehrává ve 13. století př. n. l. a vychází z Knihy soudců. Hlavní postavou je Jefta, syn galádského soudce a Ammonitky, proto považovaný za nemanželského. Jeftovi jsou však bližší než jeho bratři, synové galádské ženy, kteří mají právo na dědictví. Kvůli otcově náklonnosti a podpoře kněze se Jefta rozhodne odejít ze země a založit s přívrženci novou osadu Tob. Zpočátku skromný život se mu brzy mění v úspěchy, podmaňuje si pět babylonských měst, čemuž napomáhá i válka krále Abira s jinými nepřáteli. Když Galád napadnou Ammonité a Moabité, obrátí se na Jeftu s prosbou o pomoc. Ten souhlasí, ale nejprve uzavře s bratry dohodu o dědictví a soudcovském úřadu, pokud se mu podaří odrazit útok. Po roce míru se Jefta utká s králem Nachašem, ale i s jeho spojenecem Abirem. V boji slíbí Hospodinu zápalnou oběť – prvního, kdo mu vyjde vstříc z domu. Po vítězství se vrací domů a s hrůzou zjistí, že obětí má být jeho dcera Jaala. S těžkým srdcem slib splní. Jeftova oběť mu přináší strach i úctu, a pod jeho vládou Galád vzkvétá. Později však Jefta chápe zbytečnost svého činu a umírá zlomený. Kniha představuje řadu postav s odlišnými vlastnostmi, přičemž nejčistší duši má paradoxně Jaala, Jeftova dcera. Jaala je krásná, bystrá, pokorná a milující, spojuje v sobě otce i Hospodina, miluje přírodu, hudbu a tanec. Jefta je nemanželský syn, citlivý, pyšný a schopný válečník, rozpolcený mezi různými bohy. Román vykresluje život ve starověku, náboženské a manželské zvyky, boj o území a moc. Je to příběh o lidských citech, přátelství, oddanosti a pokoře. Autor s citem popisuje přírodu a dokazuje hluboké znalosti historických detailů.