Studie se zabývá Richardem Wagnerem, významným skladatelem, který kromě hudebních děl napsal i teoretické a esejistické spisy. V těchto textech rozvíjel specifní pojetí politiky, spojené s uměním. Wagner věřil, že umělecká výchova povede k vytvoření ideálního státu a společnosti. Jeho představa o „nejvyšším boji“ však měla tragické důsledky, neboť se s ní ztotožnil Adolf Hitler. Hitler Wagnera obdivoval a národní socialismus využil jeho uměleckou utopii pro své ideologické a propagandistické účely. Wagnerův pokus o nahrazení politiky uměním se tak v historii nezdařil.