Prvotina Jaroslava Havlíčka se nese v duchu typických havlíčkovských témat – osudu, viny a trestu. Odehrává se v pochmurném pavlačovém domě na pražském předměstí, který je sám o sobě symbolem smutku. Jeho obyvatelé, sužovaní neštěstím, v autorově vnímání připomínají zlé síly, jež se snaží zničit nevinnost a půvab mladé dívky, dcery chudé služebné. Je to krátký příběh o bezbrannosti a touze po životě v prostředí plném malichernosti a zloby.