Akvárium

Jaroslav Havlíček necítil potřebu idealizovat. Vždy ho spíše zaujali lidé s chybami a nedokonalostmi, protože v nich viděl skutečnou lidskost. Byl hluboce pesimistický a věřil v nevyhnutelnost osudu, ale zároveň v sílu vzdoru, byť beznadějného, a právě v tom nacházel vznešenost i v neúspěchu. Jeho pohled na svět byl často chladný, analytický a možná až příliš systematický, jako by se snažil v chaosu nalézt logiku a uspořádání. V jeho nitru přetrvávala stopa dekadentní atmosféry, v níž vyrůstal, a s ní spojená sklíčenost a pesimismus.