Příběh sleduje osudy dvou přítelkyň, Rebeky Sharpové a Amálie Sedleyové, které představují dva odlišné přístupy k životu a čelí řadě citových i materiálních zkoušek. Rebeka je dominantní osobnost, odhodlaná prosadit se a dosáhnout vysokého společenského postavení. K tomuto cíli je ochotna využít jakékoli prostředky, přetvařovat se a chladně kalkulovat, dokonce se provdat za aristokrata. Její racionální myšlení, nezbytné pro ambiciózní povahu, potlačuje citové prožitky, které vnímá pouze jako nástroj k dosažení svých cílů. Přesto k Amálii cítí jistou slabost, která se postupně mění z vypočítavé známosti v přátelství, v němž Rebeka hraje aktivnější roli. Tato citová vazba dokazuje komplexnost její povahy.
Naproti tomu Amálie Sedleyová je charakterizována přehnanou citovostí a altruismem. Svět vnímá jako službu druhým, projevuje soucit, ochotu pomoci a sebeobětování. Ačkoliv by se mohla zdát jako ideální hrdinka, autor ji nezobrazuje jako vzor. Právě její kladné vlastnosti ji činí neadekvátní pro drsné podmínky společnosti, neboť se vědomě vzdává výhod ve prospěch svých ideálů. Zvláště nepřirozené se jeví její odmítnutí lásky majora Dobbina, motivované věrností k zesnulému, ale nevěrnému manželovi. V této chvíli, kdy se Amálie upřednostňuje před ideály a poprvé jedná ve prospěch vlastního štěstí, se projevuje její nedostatečný smysl pro realitu.
Osobnosti Rebeky a Amálie slouží jako modely i pro další postavy. Autor se vyhýbá typickým románovým hrdinům s jednoznačně kladnými či zápornými vlastnostmi a nabízí postavy, u nichž se postupně odhalují skryté nedostatky. Změny povah v průběhu života, které se týkají především vedlejších postav, umocňují jejich plastičnost. Prostřednictvím vykreslení postav a jejich chování autor výstižně zobrazuje Anglii první poloviny devatenáctého století.
Nejde však pouze o popis doby. Autor se snaží realistickým zobrazením myšlení a jednání postav kritizovat tehdejší společnost a ironicky odhalovat její pokrytectví a odpudivost.