Práce se zabývá konflikty, které v době husitských válek vznikaly v Praze mezi pražským měšťanstvem a radikálními husity, a to zejména kolem kněze Jana Želivského. S využitím dosavadních historických zdrojů studie představuje Želivského jako mluvčího pražské chudiny a hlavního ideologa radikálního husitského hnutí. Popisuje jeho vzestup vlivu jak v husitském vojsku, tak v samotné Praze, a také neustálý odpor měšťanstva a šlechty, který nakonec vyústil v Želivského vraždu na pražské radnici. Tato poprava, jak studie ukazuje, odrážela obavy měšťanstva z husitských ideálů a zároveň zradu revolučního hnutí.