Rukopis těchto básní vznikl zhruba v roce 2012, ale již tehdy v něm Lukáš Vavrečka ukazuje rysy zralého tvůrce. Sbírka se zaměřuje především na osobní lyriku a témata lásky. Centrálním motivem je silný citový vztah, který autor zobrazuje střídavě v intenzivních, dramatických obrazech a v klidných, nostalgických úvahách. Tyto tiché momenty často jemně naznačují blížící se erotické napětí, jak dokládá například verš: „Mám strach ... / převyprávět / komukoliv / jak ztěžka se mi dýchá / když rozvazují se ti tkaničky".